Z učňáku do armády: Příběh mladého záložáka

Každý člověk hledá v životě směr, který mu dává smysl. Někdo ho najde snadno, jiný se k němu musí propracovat přes všemožné životní výzvy. Tak jako Waliu‑Deen Abayomi Rezek, mladý muž s českými a nigerijskými kořeny, který prošel nelehkým dětstvím a rozhodl se stát součástí Aktivní zálohy Armády České republiky. Jeho cesta nebyla jednoduchá, ale jedno měl jasné – chtěl vrátit České republice to, co mu dala.

Od outsidera k bojovníkovi

Wali, jak mu kamarádi zkráceně říkají, se narodil v Irsku české matce a nigerijskému otci, ale už jako dítě se s matkou a sestrou přestěhoval do České republiky, kterou považuje za svůj domov. Přizpůsobit se novému prostředí nebylo snadné – zažil šikanu, osamělost i pocit, že nikam nepatří. „Vždycky jsem byl jiný než ostatní. Nejen kvůli barvě pleti, ale celkově. Moje jméno bylo exotické, měl jsem jiný původ a lidi si toho všímali,“ vzpomíná. Vyrůstal bez mužského vzoru, který by mu ukázal cestu a pomohl mu najít správné hodnoty. Po základní škole nastoupil na učiliště jako automechanik, ale stále cítil, že mu něco chybí.

„Nikdy jsem nebyl typ, co by seděl doma a nic nedělal. Vždycky mě lákalo mít v životě smysl, směr. Chtěl jsem mít kolem sebe lidi, na které se můžu spolehnout.“ Zásadní obrat v jeho životě přišel, když objevil airsoftový kroužek. Poprvé pocítil týmového ducha, poznal lidi, kteří sdíleli jeho zájem o vojenství, a ukázali mu cestu, kterou dříve neviděl. „Najednou jsem měl kolem sebe partu lidí, kteří mysleli stejně. Nebylo to jen o tom běhat po lese a střílet po sobě. Bylo to o spolupráci, taktice, komunikaci, pomoci druhému. Poprvé jsem se cítil jako součást něčeho většího. Měl jsem opravdové kamarády.“ Právě tady se poprvé setkal s vojáky, kteří mu vysvětlili, co obnáší život v armádě a jak se do ní dostat.

Cesta do Aktivní zálohy

Profesionální armáda by znamenala velký závazek, ale Aktivní záloha mu umožnila skloubit civilní povolání s armádním výcvikem. Podal si přihlášku na doarmady.cz, prošel zdravotními testy i psychologickým vyšetřením a dostal se do Kurzu základní přípravy ve Vyškově. „Uvědomil jsem si, že v Česku mám domov. Tahle země mi dala šanci na lepší život, postarala se o mě. Chci jí to vrátit – být připravený pomoci, kdyby se něco stalo,“ říká odhodlaně.

Šest týdnů, které změní člověka

Kurz základní přípravy byl zkouškou fyzických i psychických sil. Pochody s těžkou výstrojí, kliky a běhání. Před Vyškovem se ale začal připravovat, a tak neměl s fyzičkou problém. Horší byl už výcvik. „Hodně nových věcí k zapamatování, různé procedury, názvy, hodnosti, pořadovka, zdravotnická. Bylo toho fakt dost, ale čas na samostudium byl a kdo se neflákal, dal to,“ dodal. Pro některé byl ale problém vystoupit ze své komfortní zóny, dost rekrutů například poprvé spalo pod širým nebem.

„Přespali jsme venku v mínus osmi stupních. Měl jsem na sobě všechno oblečení, co šlo, ale i tak to bylo náročné. Naučilo mě to vážit si věcí, co normálně beru jako samozřejmost,“ říká s úsměvem. Získal dovednosti, které mu otevřely oči. Ale ne všichni to zvládli. Někteří přišli jen kvůli finanční odměně, ale postupně odpadávali. „Bylo vidět, kdo je tam srdcem a kdo ne. Já si ale každý den říkal: Když už jsem tady, tak do toho dám maximum. Je to tady hodně o hlavě a tu motivaci na to musíte mít jinou než jen prachy. To je prostě málo, musíte opravdu vnitřně chtít.“

Den přísahy – den hrdosti

Po šesti týdnech náročného výcviku přišel okamžik, který si bude pamatovat do konce života – vojenská přísaha. „Když zazněla hymna, měl jsem husí kůži. Stáli jsme tam všichni vedle sebe, dívali se na vlajku a přemýšleli čím jsme si prošli. Udělalo nás to silnějšími. Najednou jsem si uvědomil, že teď jsem součástí něčeho většího. Je to pocit, který se nedá popsat, jen zažít.“

Co dál?

Po dokončení kurzu plánuje dál rozvíjet své schopnosti. Chce si dodělat maturitu, získat profesní řidičský průkaz a pokud se naskytne příležitost, přejít do profesionální armády. „Teď už vím, že moje rozhodnutí bylo správné. Nechci být jen divák, co se kouká, když se něco děje. Chci být ten, kdo pomáhá.“ Být součástí Aktivní zálohy pro něj neznamená jen nosit uniformu několikrát do roka. Je to závazek, odpovědnost a čest – být připraven sloužit své zemi v době, kdy to bude nejvíc potřeba. Jeho příběh je důkazem, že i těžký start nemusí znamenat prohru. Odvaha, odhodlání a správné rozhodnutí mohou změnit osud každého člověka.

„Každý hledá smysl v tom, co dělá. Aktivní záloha mi ho dala. A pokud někdo cítí, že chce udělat něco víc, ať se přidá k nám. Protože když přijde krizová situace, já chci být ten, kdo pomůže. A čím víc nás bude, tím lépe.“

Text: kpt. Martin Kresta
Foto: kpt. Martin Kresta a voj. Waliu‑Deen Abayomi Rezek