Svatováclavský pohár 2021: Příslušníci Střelecké školy nejen jako soutěžící, ale i organizátoři

V uplynulých čtrnácti dnech se ve Vojenském újezdu Boletice konal pod záštitou zástupce náčelníka generálního štábu AČR – náčelníka štábu generálporučíka Miroslava Hlaváče již 7. ročník soutěže velitele 42. mechanizovaného praporu „Svatováclavský pohár“.

Přestože hlavním pořadatelem této prestižní a zároveň největší a nejkomplexnější soutěže v taktické střelbě byli příslušníci velitelství 4. brigády rychlého nasazení (4. brn) a 42. mechanizovaného praporu (42. mpr) z Tábora, významnou měrou přispěli také příslušníci Střelecké školy Velitelství výcviku-Vojenské akademie (VeV-VA). Konkrétně starší instruktoři – praporčík Jaromír Úlehla a praporčík Tomáš Růžička. Právě ten stál u samotného zrodu soutěže v roce 2014, jako tehdejší instruktor skupiny bojové přípravy 42. mpr společně s nadpraporčíkem Michalem Bakou, současným vrchním praporčíkem 4. brn a až doposud také hlavním organizátorem zmíněné soutěže. Soutěže, která se pod jeho sedmiletým vedením stala na území České republiky svým rozsahem, pojetím, komplexností a náročností naprostou raritou. Skromný závod na jeden den se totiž postupně vyvinul ve čtyřdenní náročnou soutěž, kde účastníci plní střelecké položky jak ve dne, tak v noci s minimem odpočinku.

Ony pomyslné cesty dvou původních hlavních organizátorů se tedy opět letos sešly, s cílem posunout hlavní myšlenku závodu a ukázat, jak lze výcvik udělat i jinak, než dle zajetých stereotypů, a že i při snaze zasáhnout rychle a přesně cíl, si voják může sáhnout na dno svých psychických i fyzických sil. „S ‚Bakýnem‘ (nprap. Michal Baka) jdeme jedním směrem, jsme schopni se neustále doplňovat a navzájem se od sebe učit. To, co chybí jednomu, pokryje druhý a opačně, společně fungujeme jako tým a to i v 6 ráno po druhé probděné noci,“ říká praporčík Růžička.

Každý ročník se vyvíjí tak, jak si žádají moderní trendy a poznatky ve výcviku. Vždy si klade za cíl také ukázat, jak být připraven a ne překvapen, což vystihuje i anglické motto celé soutěže: „Stay low, go fast, kill first, die last, one shot, one kill, no luck all skill.“ Pojďme se tedy podívat na letošní novinky z pohledu organizátorů. Celá akce představuje více než roční organizační proces a již loni na podzim, v době korona krize, kdy nebylo vůbec jisté, jestli se závod uskuteční, prezentoval nadpraporčík Baka v rámci koordinační porady záměr celé soutěže. A právě zde bylo rozhodnuto poprvé začlenit do soutěže položku střelby z vrtulníku, začlenění zbraní speciálních sil a v neposlední řadě nastavit střeleckou položku force on force s živými značkaři s využitím zbraní FX simunition.

S přípravou soutěže pak začal stočlenný organizační tým, pod vedením nadpraporčíka Baky a praporčíka Růžičky již od 21. května a měl tedy 10 dní na to, aby vybudoval, odzkoušel, nastavil a vytvořil administrativu všech střeleckých položek i organizaci celé soutěže. Posilou byli i vojáci z útvarů speciálních sil, 43. výsadkového pluku, ženisté z 15. ženijního pluku, ale i zástupci PČR a Celní zprávy ČR. „Každá střelecká položka, neboli ‚stage‘ vzniká tak, že hlavní charakter stage je v rukou hlavních organizátorů a musí zapadat do celého směru závodu, položku vždy jeden vymyslí, druhý ji kriticky hodnotí nebo se snaží stage domyslet a zatraktivnit,“ vysvětluje nadpraporčík Baka. Poté je položka přidělena rozhodčímu a ten má možnost ji minimálně z 50 procent doupravit. Takto vznikají jedinečné položky, kde není patrný stejný rukopis a soutěžící musí projevovat neustálý situační postřeh, adaptabilitu a schopnost nenadále reagovat na vše, co dané položky skrývají. Je velice těžké vybrat z 54 položek tu nejatraktivnější, jelikož se letos střílelo z vrtulníku, z raritních zbraní, z výšky z kontejnerů, zbraněmi FX simunition, kde i soutěžící mohl být zasažen nebo z omezeného prostoru simulujícího nepojízdné vozidlo. „Zkrátka každý rozhodčí maká na tom, aby byla právě jeho stage ta nejlepší v celém závodě,“ dodává praporčík Růžička, přičemž doplňuje: „Na mně je pak vytvořenou položku zkontrolovat, zda-li je bezpečná, souměřitelná, opakovatelná, rychle obnovitelná a zda vyhovuje bodovému hodnocení. Poté se buď procedurálně upraví, nebo předělá. Na závěr s rozhodčím sepíši ‚briefing situace‘ (poučení o průběhu střelby) nebo úkol, záleží, jestli je stage čistě dovednostní, nebo jestli je ‚pod taktickým námětem‘, který měl přesah pro nestřeleckou položku AAR, kde museli soutěžící poskládat 5 klíčových příslušníků teroristické sítě a která byla také bodována. Takovou specialitou jsou stage, kde činnost střelců ovlivní její další průběh, například dojde k odpálení dýmovnice a tím se zhorší viditelnost nebo při neopatrném plnění položky dojde k prozrazení – objevení dalších terčů, které jsou ale započítávány i v případě, že střelci ‚prozrazeni nejsou‘, tím se vytváří přesah do taktiky, který poskytuje i soutěžní výhodu.“

V závěru soutěže byl také premiérově zařazen blok statických, čistě dovednostních střeleckých drilů z nově vzniklé koncepce střelecké přípravy 4. brn, kterou nadpraporčík Baka s odborným přispěním vyškovské Střelecké Školy vytvořil pro potřeby podřízených útvarů této brigády. „Poslední den jsme zařadili střelecké drily z úrovně ‚advanced‘ a ‚expert‘ z nově vzniklé brigádní koncepce a i když šlo o statické položky, velmi mě překvapila pozitivní zpětná vazba od soutěžících, takže v tomto trendu budeme pokračovat,“ hodnotí nadpraporčík Baka.

A novinky se netýkaly jen obsahu samotné soutěže. Další premiéru měla totiž i návštěva náčelníka generálního štábu AČR armádního generála Aleše Opaty, v doprovodu svého zástupce generálporučíka Miroslava Hlaváče a vrchního praporčíka AČR štábního praporčíka Petera Smika. Ti společně ocenili komplexnost, náročnost a entuziasmus nejen soutěžících, ale právě i organizátorů s kvitováním navázání vztahů v rámci mezirezortní účasti a také faktu, že za pozadím soutěže je především výcvik a jeho zatraktivnění.

Jak se s tím letošním ročníkem poprali sami soutěžící? Z celkově účastnících se 42 týmů 2 týmy nedokončily a ti nejúspěšnější si rozdělili stupně vítězů takto: zlato i stříbro vybojovali borci z Centra podpory speciálních sil (CPSS) a bronz příslušníci z útvaru rychlého nasazení PČR. A hodnotili se také jednotlivci. „Cenu pro nejlepšího střelce, útočnou pušku s kolimátorem a tlumičem, s vygravírovaným znakem Svatováclavského poháru vyhrál námi vyškolený střelecký instruktor, příslušník CPSS, na to jsem velmi hrdý,“ doplňuje praporčík Růžička.

Samotná Střelecká škola VeV-VA, jejíž je praporčík Růžička příslušníkem, od roku 2014 pravidelně vysílala jeden až dva soutěžní týmy, přičemž jejich tým dokázal již čtyřikrát zvítězit. Také při jejich poslední účasti v roce 2019 byli úspěšní a v silné konkurenci získali bronz. Letos se zapojili více organizačně a do soutěže tak vyslali pouze jednoho svého zástupce, který soutěžil ve společném týmu se střeleckým instruktorem z Univerzity obrany Brno. A bylo z toho cenné 13. místo.

Velká gratulace patří nejen vítězům, ale právě i perfektně sehranému organizačnímu týmu. Všichni si nepochybně zaslouží obdiv a respekt za práci, kterou odvedli. Stejně jako soutěžící, dostali i organizátoři v závěru možnost odnést si i některou z 30 cen z tomboly, až po pistoli. „Tombola na závěr je jakési poděkování všem za perfektně odvedenou práci, takže i členové realizačního týmu mají možnost si odnést drobnou cenu,“ shrnuje nadpraporčík Baka.

Zkušenosti, které při vyhodnocení letošního ročníku organizátoři získali, se zúročí nejen v následujícím ročníku, ale i v běžném výcviku ve střelecké přípravě.

Text: kapitánka Monika Nováková, tisková a informační důstojnice VeV-VA s přispěním praporčíka Tomáše Růžičky

Foto: kapitán Štepán Malast, tiskový a informační důstojník 4. brigády rychlého nasazení