Prapor zabezpečení Velitelství výcviku – Vojenské akademie, který je nositelem čestného názvu Ladislava Preiningera, uctil památku 122. výročí narození plukovníka in memoriam Ladislava Preiningera

Dne 3. července 2017 uctil památku narození plk. in memoriam Ladislava Preiningera (1895–1941) prapor zabezpečení Velitelství výcviku – Vojenské akademie ve Vyškově, který je nositelem čestného názvu Ladislava Preiningera. Rodinní příslušníci a příslušníci praporu uctili jeho památku kladením věnců a kytic a minutou ticha na Oldřichově ulici v Praze 2, kde žil se svou rodinou.

Plukovník in memoriam Ladislav Preininger se narodil 2. července 1895 v Praze Královských Vinohradech v rodině obchodníka s papírenským a knihařským zbožím. Díky otcovým podnikatelským kontaktům se dostal do Paříže, kde navštěvoval umělecko-průmyslové kurzy. Po vypuknutí války se v Paříži spolu s dalšími desítkami Čechů účastnil protirakouských demonstrací. V pařížské Invalidovně se na dobu trvání války proti Německu přihlásilo více než 300 Čechů do cizinecké legie. Domovskou jednotkou se tedy stala rota s typickým pozdravem českých dobrovolníků-sokolů rota „Nazdar“. Do května 1915 působila jednotka v obranných pozicích u Remeše a poté se přesunula k Artois, kde byl plánován útok a kde Ladislav Preininger utrpěl těžké poranění a byl převezen do nemocnice v Bretani.

Po částečné rekonvalescenci byl v červenci 1915 odeslán do severní Afriky do centra cizinecké legie, kde působil jako tlumočník do roku 1917. V dubnu byl na vlastní žádost odeslán na soluňskou frontu, kde absolvoval mnoho přesunů a bojů. V závěru svého působení na Balkánu onemocněl malárií a po uzdravení se dostal do Francie, kde se stal velitelem jedné z čet 21. československého střeleckého pluku. V létě odjel s plukem na frontu v Alsasku a účastnil se v jeho řadách bojů u Michelbachu a Aspachu. Zpráva o vzniku samostatného československého státu jej zastihla uprostřed krvavých bojů u Terronu. Do vlasti, za kterou čtyři roky bojoval, odjíždí 27. prosince 1918.

Po vzniku samostatného československého státu se dočkal poručické hodnosti a započal svou úspěšnou důstojnickou kariéru. Po absolvování Válečné školy k jeho úspěchům patřilo zařazení do Generálního štábu a štábní kapitán Ladislav Preininger se stal pobočníkem generála Fauchera, náčelníka francouzské vojenské mise. Koncem roku 1928 je povýšen na majora. Od listopadu 1936 do ledna následujícího roku, již v hodnosti podplukovníka, velel praporu u pěšího pluku 48 v Jaroměři. V roce 1937 byl přeložen k Učilišti útočné vozby do Milovic. Tanky a s nimi spojená taktika jej uchvátily. V září 1937 následovalo zařazení na funkci velitel IV. praporu pluku útočné vozby 2 do Vyškova. V období od dubna do července velel v zastoupení za nemocného velitele celému pluku.

V době okupace, jako mnoho dalších vojáků a legionářů, se nesmířil s nacistickou okupací a ihned se zapojil do odbojového hnutí. Plukovník Ladislav Preininger byl členem ústředního vedení odbojové skupiny Obrana národa. Na konci září 1941 se stal zatupujícím říšským protektorem Reinhard Heydrich. Svou okupační politiku zahájil vyhlášením stanného práva a nechal zatknout předsedu vlády, bývalého armádního generála Aloise Eliáše. Další den nechal popravit nejvyšší představitele Obrany národa – generály Josefa Bílého a Huga Vojtu. První říjnový den bylo v jízdárně ruzyňských kasáren popraveno dalších 12 vysokých představitelů bývalé Československé armády. Mezi popravenými hrdiny odboje byl i plukovník Ladislav Preininger.

Text a foto: nadrotmistr Antonín Glogar, prapor zabezpečení Vyškov