Připomenuli jsme si 126. výročí narození Ludvíka Svobody

25. listopadu si každým rokem připomínáme výročí narození Ludvíka Svobody. I letos jsme při této příležitosti uctili jeho památku, a to jak v jeho rodném místě Hroznatíně, tak v našich kasárnách.

V Hroznatíně se pietní akt za přeletu bojového vrtulníku uskutečnil již v sobotu 20. listopadu. I přes pandemii covid-19 se letos podařilo tradici zachovat a sešli se zde nejen členové vlasteneckých spolků, ale i delegace z východního Slovenska, hejtman Kraje Vysočina Vítězslav Schrek, starosta města Kroměříže Jaroslav Němec a také turisté, kteří dorazili pěšky i na koních v rámci každoročního pochodu z Trnavy u Třebíče k pamětnímu kameni v Hroznatíně. Rodinu armádního generála Ludvíka Svobody pak zastupoval pravnuk Václav. Jeho dcera, paní Zoe Klusáková-Svobodová, která bude mít v prosinci již 96 let, poprvé za svůj život na akci nepřijela, a to právě vzhledem k pandemii covid-19. Situace neumožnila ani účast zástupců Velitelství výcviku-Vojenské akademie, přesto byla vzpomínková kytice s nápisem posádka Vyškov položena k pamětnímu kameni díky vyškovským zástupcům Společnosti Ludvíka Svobody.

Přesně v den jeho narození, tedy 25. listopadu, jsme uctili v čele s velitelem VeV-VA brigádním generálem Radkem Hasalou památku armádního generála Ludvíka Svobody u jeho busty v kasárnách Dědice.

Ludvík Svoboda byl československý voják a politik, účastník 1. a 2. světové války. V první světové válce se zúčastnil bitvy u Zborova, bojů u Bachmače a sibiřské anabáze. V letech 1931-1934 vyučoval maďarštinu ve Vojenské akademii v Hranicích. Za zářijové mobilizace 1938 velel záložnímu praporu a na vlastní žádost odešel na hranice. Po okupaci 1939 se zapojil do odbojové organizace Obrana národa. V červnu 1939 odešel do zahraničí a aktivně se zapojil do budování československého zahraničního vojska. Organizoval čs. vojenskou jednotku v Polsku a posléze v SSSR, kde vybudoval 1. čs. samostatný polní prapor. Zasloužil se o přijímání prvních žen do čs. armády a jejich plného zapojení do bojových jednotek. S 1. čs. samostatným polním praporem jako jeho velitel bojoval u Sokolova. Podílel se na reorganizaci praporu na 1. čs. brigádu, se kterou se zúčastnil bojů o Kyjev a na západní Ukrajinu. V září 1944 se stal velitelem 1. čs. armádního sboru a účastnil se Karpatsko-dukelské operace a Východoslovenské operace. Byl nejdéle sloužícím frontovým velitelem čs. zahraničního vojska za druhé světové války. Po válce se zasloužil o trvalé zapojení žen do čs. armády. V letech 1945-1950 byl ministrem obrany. V letech 1948-1968 byl poslancem Národního shromáždění. Od 30. 3. 1968 do 28. 5. 1975 byl prezidentem Československé socialistické republiky.

Od roku 1975 nesla jméno trojnásobného Hrdiny ČSSR a Hrdiny SSSR armádního generála Ludvíka Svobody Vysoká vojenská škola pozemního vojska ve Vyškově.

Text: kapitánka Monika Nováková, tisková a informační důstojnice VeV-VA

Foto: archiv SLS a kpt. Monika Nováková