Kurz přežití pro novináře a humanitární pracovníky vzdali už dva účastníci

Ze dvanácti statečných zůstala po první polovině Kurzu speciální přípravy pro krizové situace (kurz přežití) už jen desítka odvážných. Po prvních dnech teorie vyrazily dva týmy do terénu, kde je čekalo několik překážek.

Blížící se skupinku humanitních pracovníků a novinářů, plnící roli vyslanců, krátce před kontrolně propouštěcím bodem odchytává zoufalý vesničan. „Pomozte nám, nechtějí nás pustit dál. Mám tam děti a ženu, ale nemůžu se k nim přes vojáky dostat,“ prosil zoufale jeden z dvacítky obyvatelů nedaleké vesnice. A podobně jako on se na pětici vyslanců obrací další a další lidé.

„Nemůžeme je pustit dál. Velitel tu není a já nemám spojení,“ odbyl vyslance odpovědí vedoucí checkpointu. Klidná atmosféra tak začíná houstnout. Výčitky směrem k vojákům a humanitárním pracovníkům se stupňují. Nepříjemnou atmosféru podtrhují zuřivě štěkající psi. Vše utne až několik výstřelů do vzduchu, zatímco pětice je vpuštěna a může pokračovat dále, vesničané se stahují a k vyslancům směřují krom výhrůžek i kameny.

„Počkejte, až se nám dostanete pod ruku,“ křičel na utíkající skupinu s holí v ruce jeden z vesničanů. Tak vypadala jen jedna z mála zastávek dvou skupin, které až do pátku ve vojenském újezdu Březina podstupují kurz přežití, který pořádá odbor komunikace z Ministerstva obrany ČR společně s Velitelstvím výcviku-Vojenskou akademií ve Vyškově.

Rozdíl mezi hrou a realitou je tenký

Kurz se každoročně organizuje už 24 let a za tu dobu prošlo tímto extrémním týdnem přes 400 novinářů a humanitárních pracovníků. Minimálně další dva jejich řady už nerozšíří, protože sami na vlastní žádost skončili.

„Hrané scénky v terénu jsou udělané velmi dobře, vyvolávají v nás emoce, které jsou reálné,“ popsal po půlce kurzu účastník Jan Blinka.

Cílem kurzu přežití je seznámit účastníky s možným nebezpečím, se kterým se mohou setkat v nejrůznějších oblastech konfliktů, a zároveň je naučit, jak v těchto extrémních situacích obstát.

Autor: Petr Toman